Logo poutnictví

Poutní místa na Moravě a ve Slezsku

Hrabyně

kraj Moravskoslezský, diecéze ostravsko-opavská, děkanát Hlučín

Pouť k Matce Boží Hrabyňské

V neděli 12. března 2017 koncert kapely Oboroh. Začátek v 17:00.

Poutníci spali mezi hroby - z historie poutního místa

Poloha: Na ZSZ od Ostravy zhruba v polovině cesty na Opavu. Kostel je v centru obce. Mapa.

Farnost Hrabyně

Obec Hrabyně

Historie a popis poutního místa:
Hrabyně je připomínána v r. 1377. Dřevěná kaple zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie je uváděna v r. 1497. Tradicí v Hrabyni se staly Mariánské slavnosti a to již od 18. století. Zděný kostel vybudovali v létech 1723-31 majitelé panství hrabata Mitrovští, do nynější podoby byl uveden úsilím vlasteneckého kněze P. Jana Böhma v letech 1885-86.
Ke vzniku poutního místa se váží dvě pověsti. Dle první byl obraz Panny Marie v době válek ukryt neznámým cizincem v hustém hloží na místě dnešního kostela. Ten se patrně pro nemoc či úmrtí nemohl pro obraz vrátit. Později byl obraz objeven pasákem vepřů, který zde hledal zaběhlé stádo.

Stary obrazek.jpg (9087 bytes) Starsi obrazek.jpg (22028 bytes)

Druhá pověst vypráví o sedlákovi, který přijel do míst dnešního kostela s vozem naloženým dřevem, nemohl však vyjet nahoru. Aby koním ulehčil, shodil synka spícího na voze tak nešťastně, že ho zabil. Pod dojmem hrůzného činu vykonal kající cestu do Říma, kde požádal papeže o rozhřešení. Papež mu ho udělil a současně mu dal obraz Panny Marie, aby na místě, kde zabil svoje dítě, postavil kapli a do ní zavěsil obraz. Tolik pověsti.

Interier043.jpg (30833 bytes) Interier045.jpg (30253 bytes)  
Kostel 039.jpg (26102 bytes) Kostel040.jpg (58660 bytes) Hroby vyznamnych osobnosti041.jpg (30821 bytes)

Poutní trojlodní kostel s věží v novorománském slohu, o jehož výstavbu se v letech 1885-87 zasloužil tehdejší farář Böhm, je obklopen vzrostlými stromy. Na hlavním oltářem se nachází uctívaný obraz Matky Boží s Ježíškem, silně postříbřený; ikonograficky připomíná Pannu Marii Čenstochovskou. Na vítězném oblouku je malba vítání poutníků farářem Böhmem a historie hrabyňského obrazu podle první legendy. Na stropě jsou výjevy ze života Panny Marie a loretánské litanie. Boční oltáře jsou zasvěceny sv. Janu Nepomuckému, sv. Aloisi, sv. Josefu a sv. Janu Evangelistovi.

Poutě: neděle blíže k svátku Nanebevzetí Panny Marie (15.8.), mše sv.: 6:00 - 7:30 - 9:00 - 10:30 - 17:00 h., rozloučení 14:00 h., neděle blíže k svátku Narození Panny Marie (8.9.), mše sv.: 7:30 - 9:00 - 10:30 - 17:00 h., rozloučení 14:00 h., pouť mládeže poslední neděli v červnu, mše sv.: 17:00 h.
Mše sv. o nedělích během roku 7:30 a 10:30.

Duchovní správa: Římskokatolická farnost, 74763 Hrabyně č.5, tel.: 553775119, e.kempny@matrixpro.cz .

Turistické informace pro poutníky (mapa 20): z žel. stanice Háj ve Slezsku (trať 310) jihozápad -z- 6 km. U kostela v Hrabyni památník dr. Karla Engliše

 

Nelze se nezmínit o dnes již legendárním hrabyňském faráři P. Janu Böhmovi (1824-1909), který od r. 1863 po 45 roků působil v Hrabyni. Byla to zcela výjimečná osobnost, v lidové paměti rázovitý a drsně laskavý kněz, v němž prostá lidská opravdovost vítězila nad kněžskou důstojností. Při oslavách jeho stých narozenin nazval ho slavnostní řečník, hrabyňský rodák dr. Karel Engliš, ministr financí, guvernér Národní banky za první republiky "patriarchou zašlých dob", tj. slezské doby obrozenecké.

Pan farář Jan Böhm se narodil 15. srpna 1824 ve Studénce právě na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Jeho myšlenkou bylo postavit v Hrabyni velký chrám zasvěcený právě Panně Marii. Do Hrabyně přišel 19. srpna 1863, když se uvolnila fara v Hrabyni byl na ni Řádem německých rytířů dosazen. Roku 1885 byl položen základní kámen pro stavbu chrámu. Starý kamenný kostel chátral a tak po překonání překážek byl starý kostel zbourán a na jeho místě byl postaven nový chrám mohutný a důstojný, vysvěcený roku 1887. Na jeho fasádě se z původní stavby dochoval soubor barokních soch od Jana Michaela Scherhaufa z 1. poloviny 18. století. Působení známého faráře Jana Böhma připomíná pamětní deska na budově fary. Od zrušení patrimoniálního zřízení v roce 1850 patří Hrabyně nepřetržitě do okresu Opava.
Pan Farář Böhm byl velkým vlastencem, dobrým kazatelem, byl starostlivý, nenáročný duchovní správce své farnosti, byl majitelem záslužného kříže s korunou válečné medaile, dlouholetým předsedou a prorektorem Zemského včelařského spolku, čestným členem městečka Hrabyně a členem mnoha spolků. Byl spoluorganizátorem Tábora lidu v Hrabyni dne 30. 6. 1889. Zemřel velice chud v únoru 1909 a je pochován u kostela. Na farní budově mu byla odhalena pamětní deska u příležitosti nedožitých stých narozenin. V roce 1938 byla odhalena pamětní deska na jeho rodném domku ve Studénce.
Nehynoucí pomník mu získal bard slezského lidu básník Petr Bezruč, který spolu se svým otcem prof. Antonínem Vaškem jako mladý hoch putovával do Hrabyně. Svoje dojmy zvěčnil v básni "Hrabyň", z níž je několik následujících veršů:
Dávno je tomu, tenkrát jsem býval hezounký hoch po cestě jsem zpíval, korouhev napřed, za ruku otec vedl mne dolem a vedl mne horem, vedl mne po poli a vedl mne borem, až přišla Hrabyň, vysoká Hrabyň, mohutný kostel s Marií Pannou, poutníkům žehnal pan farář Böhm. Byli tu z Modré a byli tu z Polské, byli od Váhu a my od Těšína, nabit byl kostel, sladkými zory hleděla na nás Hrabyňská Panna a před ní kázal pan farář Böhm . .

 

Poutníci spali mezi hroby - z historie poutního místa

Hrabyně byla odpradávna vyhledávána poutníky. Proslýchalo se totiž, že se ve zdejším kostele dějí zázraky. A jak přibývalo návštěvníků, přibývalo také příběhů, nad nimiž zůstává rozum stát. V touze zbavit se nejrůznějších bolestí nebo jen spatřit tajuplné místo sem přicházely tisíce lidí, i z daleka. Ti pak u Hrabyňských hledávali místo k odpočinku. Ne na každého však vybyla postel pod střechou, a tak si poutníci dělali noclehárnu ze hřbitova.
 
Hrabyně se stala jedním z nejvýznamnějších poutních míst ve Slezsku. Dokonce se začala přezdívat Slezský Hostýn. Kdy přesně a za jakých okolností se o ní začalo poprvé mluvit jako o místě zázraků, však zůstává tajemstvím. Jisté je, že to bylo v době, kdy ještě neměla ani samostatnou farnost, takže spadala pod Velkou Polom. Zřejmě někdy po roce 1497, protože tehdy byl v Hrabyni vysvěcen první kostel. A i když šlo jen o malý dřevěný kostelík, na tu dobu byla stavba velice hodnotná. Ze vzpomínek jednoho opavského kněze vyplývá, že uvnitř byla velice pěkná a honosně vyzdobená. Na obec bez samostatné farnosti tu byly překvapivě náročné malby i složitá vyřezávaná díla. Jednomu ze zdejších obrazů byla navíc připisována nadpřirozená moc. Byl to obraz Panny Marie, zřejmě proto byl kostel zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Jak vznikl kostel, kdo namaloval obraz a jak se potom obraz dostal do kostela, jsou otázky, na něž prozatím neexistují odpovědi.
Podle legendy projížděl Hrabyní sedlák z Plesné. Na hodně naloženém voze taženém koňmi měl malého syna. Náklad byl však tak těžký, že se sedlákovi nedařilo dostat do prudkého hrabyňského kopce. Chlapec přitom z vozu buď vypadl, nebo jej otec záměrně shodil ve snaze koním ulehčit. Ať tak nebo tak, dítě pád nepřežilo. Sedlák se proto vydal na kající cestu do Říma, kde prosil o rozhřešení samotného papeže. Ten mu dal obraz, ať tam, kde dítě zabil, postaví kapli a obraz do ní pověsí. Krom této legendy se traduje ještě jedna, a to, že obraz nesl poutník. V té době však v kraji zuřily nepokoje a muž se o obraz bál, proto jej na konci obce schoval do křoví. Lidé tam později vídali zvláštní světlo, a když byl obraz nalezen, nechali na tom místě postavit kostel.
Jisté je, že sem přicházeli poutníci, a to i z velké dálky. Ti, kterým se nepodařilo najít střechu nad hlavou u Hrabyňských, nocovali na hřbitově.
Přímo mezi hroby tu podle vzpomínek opavského kněze přespávali lidé, kteří mluvili různými jazyky a nářečími, dokonce přicházeli i nekatolíci a žebráci. Po večerech se pak nad hřbitovem nesly různé písně a modlitby.
 
Vloupání do kostela
 
Od roku 1687 vlastnil hrabyňské panství rod Mitrovských z Nemyšle. A jednu noc roku 1722 se kostel stal terčem zlodějské výpravy. Zloději v noci prolomili mříž, rozbili okno a tudy se dostali dovnitř. Na třísky rozštípali truhlu, aby se dostali k cennostem. Ty pak naházeli do rance. Co následovalo, je záhadou. Když ráno přišli na místo první lidé, spatřili plný ranec pod obrazem. Zloději utekli s prázdnou. Mohlo je něco vyrušit, ale majitelé panství tuto příhodu připisovali jako zázrak obrazu.
Krátce po této události se Mitrovští rozhodli kostel zbourat a postavit na jeho místě prostornější zděný chrám. Podle kroniky bylo při vyklízení starého kostela za oltářem nalezeno několik berlí, které tu mohli zanechat lidé, kteří už tuto oporu po zázračném zásahu nepotřebovali. Stejně tak se tu našla spousta stříbrných darů, které lidé měli přinést za své uzdravení jako dík. Všechny s tyto věci byly uschovány a později přeneseny do nového np kostela. Stejný osud měl i obraz. Výstavba nového kostela trvala několik let, dokončena byla roku 1731, ovšem k vysvěcení kostela došlo až třicet let poté. Po celou dobu se Mitrovští snažili vyvléci Hrabyň z pout Velké Polomi. To se jim po dlouhých peripetiích také podařilo. Samostatný farní úřad mohla slavit roku 1784.
S otevřením nového prostornějšího kostela může souviset vznik Mariánských slavností, které se v Hrabyni konají dodnes. V té době sem přicházela celá procesí. Tisíce lidí se vydávaly pěšky, někdy i na dlouhou, často vícedenní cestu. Někteří se tu měli zázračně uzdravit. Šestadvacet takových událostí se Arnoštu Benjamínu Mitrovskému podařilo doložit různými listinami se svědectvím jiných osob. Roku 1757 napsal knihu, která má být svědectvím těchto příhod.
 
Spadl po hlavě do vroucího vápna
 
K jedné takové události došlo dva roky před vznikem knihy. Při stavbě panské budovy se hasilo vápno, jak bylo zvykem. Když práce skončily, rozhodl se jeden z pracovníků, Tomáš Král, uklidit zbytky vápna ze země. Shrnul je na hromadu a poté pouštěl na kladce do jámy, kde dosud bylo vroucí vápno. Král měl náhle uklouznout a spadnout po hlavě do jámy. Spolupracovníci jej sice rychle vytáhli, i tak ale byly následky strašlivé. Královi se vápno dostalo do očí, taky se jej nalokal, takže si poškodil také vnitřní orgány. Když jej vytáhli, hrůzostrašně naříkal bolestí. Ranhojič si s ním nevěděl rady. Udělal sice, co bylo v jeho silách, ale neodvažoval se slíbit, že pacient přežije. Nakonec se stav začal zlepšovat, zdálo se ale, že Král zůstane slepý, dny plynuly a on nedokázal otevřít oči. Pak mu kdosi poradil, aby se zaslíbil obrazu. Nechal se tedy vodit do kostela, a za čas už tam došel sám. A když otevřel oči a viděl, nepochybovalo se o tom, že jde o zázrak.
 
Nikol Pačková pro regionální tisk 21. února 2017